Chtěla jsem, aby Voldemort porazil Harryho

Nikdy nezapomenu na moment před 20 lety, kdy mi můj milovaný děda daroval první dvě knihy ze ságy Harryho Pottera. Od té doby jsem Harrym žila. Jedním dechem jsem přečetla všechny knižní díly a viděla všechny natočené filmy.

 


 

U čtení jsem si však všimla něčeho znepokojivého

VoldemortČím víc jsem pronikala do příběhu této ságy, tím víc jsem zjišťovala, že sympatizuju s tím, jehož jméno se nesmí vyslovit, s lordem Voldemortem.

Fandila jsem mu. Vnitřně jsem cítila, že vlastně toužím po tom, aby Voldemort Harryho porazil.

Upřímně, styděla jsem se za to. Jak můžu fandit zlu? Vždyť jsem přece hodná holka! A hodné holky nefandí zlu! Co jsem to proboha za člověka?

Samozřejmě jsem si to nechala pro sebe. Bála jsem se odsouzení a sama jsem nerozuměla, co se to se mnou děje.

 


 

Jenže Voldemort nebyl jediný

Na základní škole jsem žrala téměř všechno o druhé světové válce. A na ní mě samozřejmě nejvíc fascinoval Adolf Hitler. Přečetla jsem o něm snad všechno. Jen Mein Kampf se mi nějak vyhnul.

Ne, že bych Hitlerovi vyloženě fandila, ale chtěla jsem se mu prostě přiblížit. Chtěla jsem pochopit, proč ty hrůzné věci udělal, co ho k tomu vedlo. Odpověď mi ale tehdy nepřišla. Ať tak či onak jsem ho nedokázala vidět jako špatného člověka a to ani přesto, že má na svědomí tolik lidských životů.

A stejně jako s Voldemortem, ani tady jsem se s tím nikomu nesvěřila. Moc dobře jsem si uvědomovala, že tohle by bylo pro lidi už opravdu přes čáru. Není to vymyšlená postava jako Voldemort, že…

Navíc jsem stále nevěděla, co je se mnou špatně, když tolik sympatizuju se zlem. Bála jsem se toho. Byla jsem fakt ze sebe zmatená a vyděšená. Tenkrát jsem se rozhodla, že tuto část v sobě zadusím a pohřbím. A tak se taky stalo.

 


 

Uběhlo fakt hodně let a přišlo to ke mně znova

Letos, při jedné procházce v přírodě, ke mně z ničeho nic přišla vize. Byla v ní odpověď na moji otázku, kterou jsem si tehdy pokládala u Hitlera. Vize mi (mimo jiné) odhalila úlohu „záporáků“ ve světě. Opět se mi potvrdilo staré známé „Všechno zlé je pro něco dobré“. Všechno má svůj smysl. Kdyby to smysl nemělo, nedělo by se to!

A teď zpátky k té vizi. Za jejich prací je, většinou absolutně nevědomý, záměr transformace lidstva. Duše těchto lidí přijaly obrovský, nelehký úkol stát se „záporáky“ za účelem probuzení těch, co stále ještě spí. A upřímně, těch, co spí, je furt ještě ooobrovské množství…

Díky tomu jsem konečně pochopila ty moje sympatie ke „zlu“. Nic není se mnou špatně. Jedna z kvalit mé duše je transformační energie. A jako transformátorka jsem nositelka změny. Bořím všechno staré, stagnující a nefunkční, aby mohlo přijít to nové a my jako lidstvo mohli vyrůst a posunout se na další úroveň vědomí.

 


 

Malé zamyšlení

Každopádně si říkám, že jestli nám nestačilo to, co se dělo doposud, jaký kalibr musí přijít, abychom konečně všichni otevřeli oči, vzali si svou moc zpátky a jako lidstvo se sjednotili??

Zatím se pouze udržujeme v pozici oběti, čímž luxusně podporujeme současnou situaci a k tomu všemu se ještě rozdělujeme na tábory bojující proti sobě. My nepotřebujeme už žádné záporáky. My se úplně v klidu pozabíjíme s takovou sami.

 


 

Cílem tohoto článku bylo nabídnout jiný úhel pohledu na tzv. zlo. A dál nevím, vezmi si z toho, co potřebuješ. 🙂 Třeba to, že pokud máš pocit, že je s Tebou něco špatně, nemusí to tak být. A pokud by ses i přesto potřeboval/a vyzpovídat, jsem tu pro Tebe.

A nebo spolu můžeme být ve spojení na mé Facebookové stránce Jana Eva – Osobní vrba pro černé ovce. Těším se!


Záložka pro permanentní odkaz.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.